Plovárna na úrovni

K letní dovolené odjakživa patřila voda. A nemuselo se vždy jednat jen o vodu slanou, která byla vzdálená několik set kilometrů. Stačilo správně zvolené místo na břehu řeky. Návštěva říčních lázní byla za dob první republiky dokonce společenskou událostí.
záchranný kruh

§  Proslulou se stala například plovárna Říčany.
Dámy tu předváděly své nové koupací úbory a pánové sledovali, která dáma je k světu a nezadaná. Prostě klasičtí lázeňští hosté. Z Prahy do Říčan do nebylo daleko. Další výhodou bylo dobré spojení. Denně sem jezdilo šestnáct vlaků. Za dob první republiky tu prý pobývalo přes léto i sto pražských rodin. O víkendech se návštěvnost prudce zvedala až na dva tisíce návštěvníků.
kabiny na převlékání

Přes den koupel, večer tanec

Pro žíznivé a hladové rekreanty se pochopitelně muselo zřídit nezbytné občerstvení. Restaurace, která se jmenovala po svém zakladateli – Jureček, byla opravdu na úrovni. Rozhodně si ji nesmíme představit jako vodáckou hospodu, kam může vstoupit kdokoliv, komu ještě z plavek crčí voda.
§  Do této restaurace vstupovali pánové pouze v oblecích a dámy v letních kloboucích.
Pokud měl návštěvník štěstí, mohl tu potkat i slavné prvorepublikové herce. Jedním z nich byl i Oldřich Nový. Slavný filmový Kristián sem zprvu přijížděl vlakem a později si tu koupil i chatu. Život na plovárně v Říčanech neutichal ani ve večerních hodinách.
§  Začala hrát kapela, tančilo se a podávalo se vychlazené šampaňské.
Prostě prvorepubliková idylka se vším všudy. Toto místo si nejednou vyhlédli i filmaři z dob pozdějších. Pamětníci si možná ještě vybaví starší film „Kam slunce nechodí“, ve kterém hrál zahradníka a otce početné rodiny Vladimír Menšík a jeho manželku Iva Janžurová. Toto místo je pro umělce asi velice inspirativní. Nedaleko měl chalupu scénárista Ota Hofman, který tu vymýšlel, čím nás překvapí tajemný pan Tau.

Plovárna na úrovni
Ohodnoťte příspěvek